Francouzský model vypadá na první pohled složitěji, ale spíše z pohledu klienta. Bankéř či úvěrový poradce si s ním velmi jednoduše poradí. Pracuje se zde rovněž s pojmem náhrady za předčasné splacení. Ta je definována zákonem jako ekvivalent úroků placených za období posledních 6 měsíců. Výše náhrady je pak zákonem omezena a nemůže překročit 3 % ze zůstatku hypotéky. Pokud bychom vzali výše uvedený příklad hypotéky na 3 mil. Kč jde o maximální částku cca 90.000,- Kč při ranném exitu z fixace.
Německý model je našemu modelu výpočtu asi nejblíže – dlužníkovi je účtována pokuta za předčasné splacení z důvodu porušení úvěrové smlouvy. Banka vypočítá ztrátu, kterou ji dlužník způsobí dle zákonem předepsané metody výpočtu. Tato metoda zohledňuje následující parametry: výše úvěru v době splacení, doba do konce fixace, reinvestiční úrok vycházející z aktuální ceny federálních státních dluhopisů. Rozdíl oproti úrokové sazbě sjednané ve smlouvě o úvěru je ztráta banky, kterou je nutné nahradit. Zákon o omezení výše této pokuty nehovoří.
V každé ze zmíněných zemí, jsou, stejně jako u nás, definovány zákonné výjimky, kdy se náhrada ÚVN neúčtuje a předčasné splacení je zdarma. V čem jsme zcela zjevně premianti je nízký maximální limit omezení náhrady ve výši 1 % v kombinaci s ročním limitem 0,25 %. Tato kreativita, která vznikla v průběhu legislativního procesu nás přijde hodně draho. Skutečně unikátní je fakt, že klient dostal zákonné právo způsobit bance citelnou ztrátu. Stačí si vzít hypotéku s fixací a při nejbližším výraznějším poklesu úrokových sazeb z ní utéct nebo jenom refixovat.