Implementace novely upravující náhradu ÚVN po česku skončila finančním paradoxem, pokud tomu rovnou nedáme název fraška. Nikdo nic nezískal, všichni ekonomicky tratí (klienti, banky i distribuce). Hlavní cíl – implementovat transparentní, srozumitelný a jednotný model výpočtu náhrady ÚVN – dostal lidově řečeno „na frak“.
Nedá nám to a tématem ÚVN se chceme zabývat i nyní. Zastáváme vyrovnaný přístup pro obě smluvní strany. Stávající legislativní stav si podle nás zaslouží revizi. Pokud se tak nestane, přispějeme kolektivně ke zhoršení dostupnosti financování bydlení v ČR a co hůř, přispějeme rovněž ke zhoršení finanční stability, jak na straně domácností, tak na straně bank.
Co se poučit ze zahraničí?
Jeden z nevíce přímočarých modelů výpočtu a definovaných pravidel mají ve Velké Británii. Zde pracují s pojmem ERC – Early Repayment Charge.
Jak se tedy náhrada za předčasné splacení počítá? Obvykle se její výše pohybuje mezi 1 % a 5 % ze zůstatku jistiny. Pokud tedy počítáme například hypotéku ve výši 3 mil. Kč, pětiletou fixaci a splacení ve druhém roce fixace bude náhrada nejvyšší, tedy až 5 %, 150.000,- Kč. Pokud ale půjde o desetiletou fixaci, kde chci u stejného úvěru hned druhý rok předčasně splatit, pak může být sankce až 7 %, tedy až 210.000,- Kč. Banky zohledňují situaci klienta a mají prostor pro snížení náhrady, nicméně běžnou praxí je účtování náhrady v řádu jednotek procent, pokud klient končí hypotéku předčasně a v ranném stádiu platnosti fixace. Obecně platí, že čím se blíží konec fixace, tím je náhrada nižší. Pro zajímavost dáváme odkaz na kalkulátor jedné z bank: ZDE
Co Francie a Německo? Dozvíte se ve 2.dílu našeho seriálu.
