Bydlet ve vlastním patří v Česku mezi nejčastější životní cíle. Ušetřit si na domek nebo byt, aby člověk v penzi nemusel platit nájem, je jedna z nejběžnějších rad finančních poradců. Dostupnost vlastního bydlení ale klesá. Ptáme se odborníků, čím to je a jestli v tom máme vidět problém.
Ceny nemovitostí se v posledních letech, zejména v Praze a dalších velkých městech, utrhly z řetězu a začaly se vzdalovat možnostem střední třídy. Banky sice nezvedly úroky hypoték, jak se ještě před rokem či dvěma předpokládalo, naopak půjčky na bydlení jsou levné, jenže po zpřísnění pravidel pro poskytování hypoték si ji mnozí lidé, kteří zatím nenashromáždili dostatečný kapitál, prostě vzít nemůžou. Pokud nepomůže třeba rodina.
Když tedy není na vlastní, zbývá nájem. I nájmy ale s jistým zpožděním následují ceny nemovitostí na cestě vzhůru.
V Česku v nájmu žije zhruba pětina domácností. Na Evropskou unii je to vlastně poměrně malé číslo, unijní průměr je zhruba třetina domácností v nájmech. Rekordně „nájemnické“ jsou pak Německo a Rakousko, kde si bydlení pronajímá téměř polovina domácností. Právě v těchto státech je ale velká část bytového fondu v rukou měst, která drží nájmy v předvídatelné a dosažitelné výši.
Tentokrát se tedy v páteční anketě Očima expertů ptáme, jestli je snížená dostupnost vlastního bydlení problém. A pokud ano, kdo by s ním měl něco dělat? Měla by se snad ve větší míře zkusit angažovat města? Nebo dokonce stát? Anebo prostě bude stačit uvolnit ruce stavebníkům a developerům a trh už si poradí?
Nedostupnost bydlení je už dnes značný celospolečenský problém. Češi jsou zvyklí bydlet ve svém a na tomto fenoménu se v příštích letech nebude nic zásadně měnit. Vlastnictví nemovitosti je mimochodem výbornou investicí a zajištěním na stáří. Pokud si však lidé nemohou pořídit vlastní bydlení a nájemní bydlení v centrech velkých měst se již stává také velmi těžko dostupným, mladí lidé buď zůstávají u svých rodičů, nebo svou potřebu řeší spolubydlením případně se stěhují nebo pořizují bydlení na okraji měst, kde jsou ceny příznivější. Toto stěhování na předměstí ale přináší spoustu negativních jevů, jako je přetížení infrastruktury, ranní zácpy na příjezdech do měst, zastavování zemědělské půdy, vylidňování center měst, ztráta nebo omezení aktivit, které větší města nabízení.
Růst cen a nemožnost pořízení vlastního bydlení má navíc ještě jeden negativní dopad, a tím je rozevírání nůžek mezi lidmi zaopatřenými (záměrně nechci říkat bohatými) a mladými, perspektivními rodinami, které by mohly v budoucnu tvořit důležitou střední třídu. Bohatší část populace nakupuje nemovitosti na investice (což je u nás daňově velmi výhodné), to dál šroubuje ceny a druhá skupina na vlastní bydlení nedosáhne a nezbývá jí než využít nájemního bydlení. A tím, jak je lidí směřujících do nájemního bydlení stále víc, roste i cena nájemného. Stát by jistě měl podpořit mladé rodiny při pořízení prvního bydlení, a to jak při pořízení vlastního bydlení, tak i systémem motivujícím města a obce k výstavbě bytů, které budou dostupné a mladá rodina bude moci platit přijatelné nájemné.
Odpovědi dalších respondentů naleznete v článku po rozkliknutí následujícího odkazu.
Zdroj: https://finmag.penize.cz/anketa/411021-byt-ci-nebyt-nedostupne-vlastni-bydleni-ocima-expertu
Článek vyšel 22. 11. 2019 na portálu Peníze.cz